Výstava: McCullough Mulvin Architects – Laboratoř přírody. Geologie/Biologie / Kabinet architektury Ostrava

Výstava: McCullough Mulvin Architects – Laboratoř přírody. Geologie/Biologie / Kabinet architektury Ostrava

[kurátor, design plakátu a pozvánky, předtisková příprava panelů, grafický návrh a sazba katalogu]

Dům umění / Jurečkova 9 Ostrava /  5. 4. – 5. 6. 2016 / vernisáž 5. 4. 2016 v 17 hodin

 

Kurátoři: Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec

Architektonický návrh: McCullough Mulvin Architects
Koordinátor: Tadeáš Goryczka
Grafický design: Jaroslav Němec
Překlady: Radovan Charvát

Stavba: Truhlářství T&T – Tomáš Žižlavský
Instalace: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec, Jiří Jůza, Jan Kudrna, Vladimír Šulc, Zuzana Kolaříková a Ondřej Polanský

 

 

Projekty kanceláře McCullough Mulvin Architects z Dublinu mají úzký vztah ke studiu přírody. V provedení budov se odráží přírodní krajina, stávají se experimentálním polem pro studium povětrnostních vlivů – vody a světla –, jež se mohou v Irsku velmi dramaticky projevovat. Jsou rozšířením přírody, přizpůsobují ji, utvářejí ji s pomocí cihel, kamene a dřeva; člověk v přírodě, člověk a příroda. Výstavní projekty spadají do dvou kategorií: první jsou nové budovy se vztahem ke geologii – jsou utvářeny jako přírodní krajiny nebo zvětšené obrysy – nebo připomínají zemský povrch – jako skály, zjizvené a narušené živly. Druhé se vztahují k architektuře intervence – vytvářejí nové věci v nových nebo vedle nich; má to jistou analogii s biologií, s mechem udržujícím se v ulitách pod mořem, s růstem, který napomáhá organismu dýchat a fungovat.


Současná architektura je realizována všude, ale usiluje o to dosáhnout významu a závažnosti. Mnoho architektů je nuceno dodávat standardní představy odrážející magazínovou kulturu; díla jsou rychle konzumována, věcně uspokojují publikum zaměřené pouze na to, co je nové. Zatímco stát, zákony a vysoké finance povýšeně hovoří o podpoře architektury, zatěžují ji ve skutečnosti obrovskými břemeny – nadměrnými předpisy, požadavky všechno ve jménu demokracie vysvětlovat a zaváděním dalších úrovní řízení. To všechno odvádí architekty od procesu rozhodování, odčerpává čas, který by měl být využit na projektování, a postupně potlačuje individuální projev, originalitu a odlišnost. Skutečná architektura je zaháněna na okraj – převažuje snaha o monotónní a bezúčelné prosazování značek a velkých jmen a úroveň řemesla klesá.

Nemělo by to tak být. Svět silně trpí centralizací a homogenizací, ale stále existuje možnost vybojovat si v regionu, ve městě nebo v zemi praktiky, kterým jde o kvalitu místa (na slovo vzatí odborníci v tomto lokálně univerzálním světě jsou z RCR v katalánském Olotu). Rozsah práce není důležitý. Alejandro Aravena, ředitel architektonické sekce benátského Bienále 2016, dokázal zaujmout tím, co architekti dovedou – předvedl jejich výsledky v běžném životě, v horizontu 1 mm.

Na práci architektonické kanceláře McCullogh Mulvin Architects by se mělo nahlížet v tomto světle; jako na pokus být činní na malém ostrově v malých měřítcích a realizovat věci univerzální povahy. Kancelář se rovněž věnuje prozkoumávání šíře a hloubky architektury přesahující standardní vyjádření tvaru a materiálu, a to prostřednictvím filmu a kritického psaní.

Contemporary architecture is made everywhere but struggles for meaning and relevance. Many architects are forced to provide standardized imagery reflecting magazine culture; works are consumed quickly, briefly pleasing an audience fixated on the New. While speaking loftily of supporting architecture, the State, law and high finance in fact adds huge burdens to it, excessive regulation, the requirement to explain everything in the name of democracy, the imposition of additional layers of management. These remove architects from decision-making and eat up time which should be spent designing, leveling architecture, gradually exiling originality, materiality and difference. Real architecture drifts to the margins – repetitive and pointless branding by big names or a minority craft pursuit.

This should not be the case. The world is a tyranny of centralizing, homogenizing forces but there is still a possibility of carving out practice in a region, a city or a country which addresses the quality of place (RCR in Olot, Catalonia are the essential masters of this
local-universal world). The scale of work is unimportant. Leading the Venice Biennale 2016, Alejandro Aravena, has engaged with a spirit of what architects can do – demonstrating achievements of ordinary life, the achievements of 1mm.

The work of McCullough Mulvin should be seen in this light, as an attempt to work in a small island at a small scale and make things which are universal. Their practice is also about exploring the breadth of architecture beyond the standard expression of form and materials, through the medium of film and critical writing.

Share Button