ROZHOVOR: Peticí bojují za záchranu chátrající Ostravice-Textilie / MS Deník, 4. 12. 2013

Iva Mušálková: ROZHOVOR: Peticí bojují za záchranu chátrající Ostravice-Textilie, MS Deník, msdenik.cz (4.12.2013 10:15)

Ostrava – „Jedinou cestu, kterou v té věci vidím, je budovy vyvlastnit, pokud nemají spadnout. A zákon to umožňuje,“ říká v rozhovoru pro Deník jeden ze spoluiniciátorů petice za zachování tří ostravských historických budov, které tvoří celek zvaný Ostravica-Textilia.

Ondřej Polanský (29) je informatik, předseda místního sdružení Pirátské strany v Moravské Ostravě a Přívozu. Jaroslav Němec (35) je grafik, kurátor, člen Pirátské strany.

Jste docela mladí. Pamatujete si vůbec Ostravici v plném provozu?

Ondřej P.: Jako dítě. Vyrůstal jsem v Zábřehu. Ale do centra jsme jezdili, takže si pamatuji drobné detaily.

Jaroslav N.: My jsme bydleli na opačné straně. Na Slezské. Kdykoli se jelo „do města“, jak se tehdy říkalo, jednou ze zastávek byla právě Ostravica. Pamatuji si, jak jsme chodili do vyhlášeného bufetu v patře, maminka mě tam posadila u džusu a nakupovala látky. Ale pamatuji si to i jako dospělý. Má to pro mě nostalgickou hodnotu.

Co vás přimělo k tomu, zorganizovat petici za záchranu bývalého obchodního domu Ostravica? Byla to dlouhá doba od roku 2001, kdy zde došlo k havárii, střídali se zde majitelé a jeho stav se prakticky měnil jen k horšímu…

Jaroslav N.: Vzniklo to u piva. Řekl jsem si, že přestaneme jen nadávat a začneme něco pro to dělat.

Ondřej P.: Já si na to přesně vzpomínám. Bylo to v létě roku 2011. Jednou v sobotu ráno jsem si pustil počítač a padl mi do oka článek o Ostravici, ve kterém byly srovnávací fotografie. Jak to vypadalo ještě před několika lety a jak strašně v roce 2011. Ten rozdíl byl propastný. Tehdy jsem si řekl, že při takové rychlosti chátrání to velmi brzy zanikne. Není na co čekat. Zvedl jsem proto telefon a volal jsem tobě (otočí se k Jaroslavovi N.), co s tím uděláme. Bylo to po ránu a tys patrně nevěděl, která bije. (Po ránu jsem nepoužitelný, souhlasí Jaroslav.) No a domluvili jsme se na večer, že to probereme.

Rozhodli jste se pro petici. Měli jste nějaké zkušenosti s psaním petic? Aby ji na příslušných místech brali vážně, musí mít určité náležitosti…

Jaroslav N.: Já jsem zkušenosti měl. Jsem členem petičního výboru za „Černou kostku“ (pozn.: výstavbu nového sídla vědecké knihovny, která má podle projektu tvar černé krychle a měla by vyrůst na parkovišti naproti Domu kultury města Ostravy). Nechtěl jsem být tedy ve výboru petice za záchranu Ostravice, aby to někdo „neshodil“, že „ten aktivista“ Němec zase proti něčemu protestuje. Ale spolupracoval jsem na její přípravě. Ve skutečnosti na tom pracovalo daleko více lidí. Tehdy jsme se spojili i s Michalem Šímou, který na Facebooku provozoval stránku o Textilii a on po celou dobu dělal fotodokumentaci. Jeho maminka tam totiž kdysi pracovala a on tam jako dítě za ní chodil do práce, takže k tomu má nejniternější osobní vztah. Dali jsme dohromady pár lidí, pod heslem „Více hlav více ví“, a řekli jsme si, jak budeme postupovat.

Jak petici šíříte, aby se dostala do povědomí? Momentálně ji podepsalo už více než 6500 lidí…

Ondřej P.: Většinou elektronicky (na webu ostravica-Textilia.cz). Máme s tím dobrou zkušenost i z ostatních aktivit, které děláme. Jsme oba členy Pirátské strany. Už od jejího založení. A cílem piráta je mimo jiné být drzý a provokovat. Kromě toho byly petiční archy také na několika místech v Ostravě.

Jaroslav N.: Bylo to v únoru 2012, pamatuji si, že byla zima a foukalo. Tehdy jsme svolali elektronicky setkání příznivců přímo před Ostravicí. Přišlo dost lidí na to, jaké bylo počasí. Možná padesát, možná více. A tím to vše začalo a začalo se to šířit. V té době se dalo do Ostravice volně vejít. My jsme měli pocit, že se nic v té věci neděje. Teď už víme, že jednání šlo, ale po úřední linii. Konkrétních kroků bylo minimum. Budově chyběla okna a během jedné zimy neuvěřitelně rychle zchátrala. Když si vezmete, že v roce 2003 se tam ještě krátce prodávalo, v roce 2009 to vypadalo ještě jakžtakž, tak o dva roky později přišel šok. Odpadávající kusy z fasády, promáčené zdivo…

Peticí to ale neskončilo…

Jaroslav N.: Tím, jak majitel s objektem zachází, došlo podle našeho mínění k naplnění paragrafu 229 trestního zákona zneužití vlastnictví. V srpnu jsme proto podali v této věci trestní oznámení na krajské zastupitelství na neznámého pachatele. Dodali jsme veškerou dokumentaci i dostupné fotografie, které jsme měli k dispozici. Zatím ale nemáme žádné vyjádření, zřejmě probíhá šetření. Zastupitelství to předalo Policii ČR a ta to teď vyšetřuje. Jediné, co v této chvíli víme, je, že policie vešla v kontakt s ministerstvem kultury a to potvrdilo, že budovy jsou nadále vedeny jako kulturní památky. Vlastník totiž v minulosti požádal o odejmutí památkové ochrany jedné z budov, bývalé banky.

Co vás ve vaší iniciativě motivuje a kam směřujete?

Jaroslav N.: Já jsem občanem tohoto města, narodil jsem se tady a naše rodina zde žije několik generací, po meči už dvě stě let. Vadí mi, když mi někdo ničí prostor, ve kterém žiji. Tady je ta motivace. (Ondřej P. souhlasně pokyvuje hlavou.) Když tato společnost prohlásila ty budovy za kulturní památku, tak vlastně řekla: „Ano, my si těch budov, které nám tady zanechali předci, ceníme.“ Já s tím souhlasím, protože já si toho také cením. Ale zároveň nerad vidím, že je to ničeno. A vadí to i společnosti. Takže pojďme s tím něco udělat. A momentálně jedinou cestu, kterou v té věci vidím, je budovy vyvlastnit, pokud nemají spadnout. A zákon to umožňuje.

ms-denik-30-11-2013007

http://moravskoslezsky.denik.cz/diskuse/petici-bojuji-za-zachranu-chatrajici-ostravice-textilie.html