Felix Neumann (1860-1942) - ostravský architekt

Historie Radvanic

Radvanice na dopisnici z roku 1903 jsou zachyceny dominanty obce: pivovar, lihovar, škola a hospodářský dvůrZaložení vsi Radvanice spadá do doby velké kolonizace Těšínska koncem 13. a na počátku 14. století. Poprvé se připomínají v soupise desátků vratimovského biskupství (Radvanowitz), který vznikl kolem roku 1305. Jako knížecí ves ji darovala těšínská knížata v roce 1440 spolu s polskou Ostravou a dalšími okolními vsemi bratřím Ondřejovi a Janovi z Tvorkova. Součástí polskoostrvského panství zůstaly Radvanice až do poloviny 17. století, kdy menší část vsi spolu s Bartovicemi koupil od Bohuslava Sedlnického majitel šenovského panství Jan Skrbenský z Hřiště a na Šenově (zemřel roku 1662). Šenovský díl Radvanic spolu s nově založenou osadou lipina a vsí Bartovice dostal syn Bohuslav Skrbenského Jan Jaroslav, který z nich vytvořil samostatné panství se sídlem na zámku v Bartovicích. Jmenovaný také v Radvanicích založil dvůr. V roce 1738 prodal toto panství Jan Max Skrbenský opět šenovskému panství. Po rozdělení panství mezi Skrbenskými na část šenovskou a kunčickou připadl díl Radvanic s Lipinou ke Kunčicím.

Po Skrbenských byli majiteli kunčického panství 1779-1800 Jan hrabě Larisch, v letech 1800 až 1807 Eduard hrabě Wipfen, v letech 1807-1827 Pavel Czaderský a dále hrabata Saint Genois ďAnnaucourt. Od kunčického panství se asi ve 20. letech 19. století odloučil díl Radvanic s Lipinou a bylo vytvořeno samostatné radvanické panství, v jehož držení se vystřídalo zpočátku několik držitelů. Od roku 1828 se tu uvádí jako majitel Jan Kukutsch, od roku 1843 František Kneissel a od roku 1844 jeho manželka Terezie Kneisselová, která v roce 1850 prodala část statku manželům Josefu a Karolině Neumannovým a zbytek v roce 1853 hrabatům Wilczkům z Polské Ostravy. Později Wilczkové část statku od Neumannů odkoupili a spojili v jeden statek.

Podle karolínského katastru z roku 1725 byli na větším díle Radvanic s Lipinou, který patřil ke kunčickému panství, celkem 4 sedláci, 2 polosedláci a 11 zahradníků (všichni z Lipiny). Obhospodařovali 22 maldrů a 6 šeflů polí včetně úhoru, 16 zahrad, 4 rybníky na 5 kop rybí násady, chovali 47 krav, 6 vepřů. Majitel panství tu měl dvůr ve vlastní režii o výměře 17 maldrů, 11 šeflů a 2 čtvrti, z toho 3 maldry a 11 šeflů a 2 čtvrti dal do užívání neuvedenému počtu domkářů, dále vlastnil pronajatý mlýn, krčmu, 15 rybníků na 91 kop rybí násady, les a 10 zahrad (z nichž 7 dal do užívání 7 domkářům). Dvůr choval 27 krav a 3 vepře; mlynář a 26 domkářů měli 33 krav a 1 vepře. V panské krčmě, která stála při říšské silnici z Těšína do Opavy, se vyčepovalo povinně ročně 12 achtlí piva a 2 vědra kořalky. Potažní robotu vykonávali 4 sedláci po 67 dnech ročně a 2 velkozahradníci po 33,5 dne. Poddaní museli odvádět v naturáliích 42 slepic, 515 vajec a upříst 69 kusů příze (na předení se podílelo též 10 podruhů). Činži z pronajatých domů ve výši 105 tol. 14 gr. platili 4 sedláci, 2 velkozahradníci, 10 zahradníků, 13 domkářů, svobodník a krčmář. Dále odváděli ještě 2 šefle pšenice, stejné množství žita, 14,5 šeflu ovsa. Na druhém díle Radvanic s částí osady Křivec, který patřil polskoostravskému panství, byli 4 sedláci, 3 polosedláci, 2 zahradníci a 3 domkáři (všichni z Křivce). Obdělávali 23 maldrů 1 šefl pole, 12 zahrad, les, chovali 30 krav a 7 vepřů. Majiteli panství museli 3 sedláci odevzdávat každoročně 1,5 šefle pšenice a 7 šeflů ovsa, dále odváděli 4 sedláci, 1 velkozahradník, 3 zahradníci a 3 domkáři 22 slepic, 207 vajec, upříst museli 20 kusů příze. Činži z pronajatých domů ve výši 35 tol. 19 gr. 3 čtvrti platili 4 sedláci, 2 velkozahradníci, 3 zahradníci a 9 domkařů, 1 velkozahrdník platil robotní činži ve výši 6 tol. 12 gr. Potažní robotu vykonávali 4 sedláci po 60 dnech ročně a 2 velkozahradníci po 30 dnech ročně s čtyřspřežním potahem. Podle Kneifelovy topografie z roku 1804 patřilo ke kunčickému panství ze vsi Radvanic 11 domů se 157 obyvateli, z Lipiny 17 domů, 96 obyvatel, k polskoostravskému panství ze vsi Radvanic 9 domů a 67 obyvatel. Z osady Křivec patřilo 5 domů a 22 obyvatel k šenovskému panství a 3 domy 13 obyvatel k polskoostravskému panství. Na katastru Radvanic bylo tehdy přes 380 jiter polí, 98 jiter rybníků, 40 jiter luk, 81 jiter pastvin, 35 jiter úhoru a 48 jiter lesa. Na katastru Lipiny bylo přes 71 jiter polí, 28 jiter úhoru, 11 jiter pastvin, 6 jiter zahrad, 1 jitro luk.

Jedinečným pramenem pro dějiny obce Radvanic a Lipiny z poloviny čtyřicátých let minulého století jsou vceňovací operáty stabilního katastru. Podle nich žilo v Radvanicích 319 obyvatel ve 40 domech o 71 domácnostech. Zdrojem obživy 32 domácností bylo zemědělství, u 37 domácností to bylo zemědělství spolu s živnostmi nebo nádenické práce. Chovalo se tu 50 koní, 8 volů, 102 krávy, 34 kusů mladého hovězího dobytka a 85 vepřů. Rustikální pozemky obhospodařovalo 12 sedláků s 820 jitry, 3 zahradníci s 57 jitry, 2 velkochalupníci s 25 jitry, 15 domkařů s pozemky do 2 jiter. Majitel radvanického panství tu měl zámek s dvorem, dva lihovary (vyráběl 648 věder kořalky), mlýn, krčmu.

Na katastru obce Lipina žilo 155 obyvatel v 18 domech. Z 36 domácností se zemědělstvím živilo 20 domácností, ostatní zemědělstvím spolu s živnostmi nebo nádenickou prací. Chovaly se tu 2 koně, 11 volů, 26 krav, 18 kusů mladého hovězího dobytka, 31 vepřů. Na rustikálních pozemcích hospodařilo 10 zahradníků průměrně na 6 jitrech půdy a 8 chalupníků na 3 jitrech půdy.

Novou organizací obcí podle zákona o obecním zřízení z roku 1849 byly dosavadní katastrální obce Radvanice s osadou Podlesí a Lipina s osadou Křivec spojeny v jednu politickou obec Radvanice. Výstavba nových dolů a průmyslových závodu i v samotných Radvanicích a v okolních obcích v 2. polovině 19. století způsobila též vážné změny v ekonomickém a sociálním životě zdejší zemědělské obce. Již ve čtyřicátých letech minulého století začal v blízkosti katastru provádět kutací práce kníže Hugo Salm Reifferscheidt. Pokusné vrty probíhaly i na území obce, avšak až v roce 1896 se tu podařilo nalézt uhlí. Proto v roce 1898 začala Ostravsko-karvinská báňská společnost, která zakoupila zdejší důlní pole od knížete Salma, hloubit jámu Ludvík, která byla úplně dokončena až v roce 1912. Již následujícího roku v ní vytěžilo 965 dělníků 197 635 tun uhlí, v roce 1929 těžba dosáhla již 400 000 tun uhlí s 1098 zaměstnanci a v roce 1938 427 300 tun s 1260 zaměstnanci. Od roku 1916 byla majitelem jámy Báňská a hutní společnost.

Kromě důlních průmyslu byl v obci silně zastoupen průmysl lihovarnický. Byl to především pivovar, vybudovaný v roce 1858 majiteli statku manželi Neumannovými. Jeho výrobní kapacita byla velmi nízká, takže zaměstnával jen několik zaměstnanců. Teprve od roku 1908, kdy jej zakoupila sociálně demokratická organizace a byl zapsán jako První moravskoslezský dělnický pivovar fy Skaret a spol. v Radvanicích, byl pivovar rozšířen a zmodernizován. V roce 1909 měl již 42 zaměstnanců a měsíčně vyrobil 1700 hl piva. V době hospodářské krize došlo k jeho úpadku a musel být proto v roce 1937 prodán pivovarskému kartelu Larisch-Mönnich v Karviné, který v něm zastavil provoz a zřídil zde sklad karvinského piva.

Dalším závodem v obci byla rafinerie lihu, založená v roce 1863 Leopoldem Neumannem, k níž se ještě později přidružila výroba octa a likérů. V roce 1916 tuto rafinerii koupila na krátkou dobu bílovecká firma L. I. Markus, od roku 1923 byla jejím majitelem První moravskoslezská rafinerie, akc. společnost. Po likvidaci této společnosti byla pouze z radvanického závodu zřízena samostatná společnost za účasti kapitálu České průmyslové banky s názvem firmy ,,Radvanická rafinerie lihu, výroba octu a likérů. Výroba tohoto zmodernizovaného závodu se velmi dobře rozvíjela i v době hospodářské krize.

Jediným peněžním ústavem v Radvanicích byl v roce 1906 založeny Spořitelní a záloženský spolek, který byl v roce 1944 přeměněn na Hospodářskou záložnu.

S hospodářským rozvojem Radvanic a okolních obcí souvisel pochopitelně i velký příliv nových pracovních sil z širokého okolí, od osmdesátých let hlavně z Haliče, kteří zde a v okolních obcích našli zaměstnání a spolu se svými rodinami i nové domovy. Radvanice s Lipinou měly ještě v roce 1843 474 obyvatel. Pak v dalších desetiletích, hlavně následkem výstavby jámy Ludvík, křivka růstu počtu obyvatelstva rychle stoupala a v roce 1900 dosáhla již 4882 (z toho 20,35 % Poláků a 2,29 % Němců) a v roce 1910 dokonce 7139. I v době první republiky měla tato křivka stoupající tendenci. Svého vrcholu dosáhla v roce 1940, kdy bylo v Radvanicích napočítáno 9366 obyvatel. Růst počtu obyvatel ovlivnil i stavební ruch. V roce 1843 bylo v Radvanicích a Lipině 58 domů se 107 bytovými stranami, v roce 1930 již 572 domů s 2113 bytovými stranami. Významně se na bytové výstavbě podílel majitel blízkých dolů v Polské Ostravě kníže Salm a později Báňská a hutní společnost, kteří pro své zaměstnance vystavěli na katastru obce tzv. hornické kolonie, jako byla Stará hornická kolonie (vystavěna v letech 1850-1870 u býv. jámy č. VII, která byla později spojena s jámou Ludvík), Nová kolonie (též zv. Kamčatka, z roku 1921), Pod kaplí (též zv. Lipinská kolonie, 1882-1909), Nad kaplí (též zv. Nová kolonie, 1925) a kolonie Trnkovec (1900-1910). První pozemková reforma postihla též zdejší statek hraběte Wilczka, který měl výměru 304,67 ha půdy (z toho 209,76 ha zemědělské). Vlastníku byl propuštěn zbytkový statek o výměře 159,67 ha (z toho 78,76 ha zemědělské), ostatní půda byla přidělena 72 zájemcům v Lipině (58 ha), 68 v Radvanicích (60 ha) a 2 v Kunčičkách (27 ha). Ze záboru byl také propuštěn Wilczkův lihovar, který byl v roce 1928 zrušen. Při parcelaci Larisch-Mönnichova statku Na kopci v Bartovicích obdrželo též 13 zdejších zájemců celkem 5,72 ha půdy.

Děti z Radvanic a Lipiny navštěvovaly polskoostravskou školu až do roku 1868, kdy i zde byla zřízena obecná jednotřídní škola pro 154 dětí. V Lipině byla škola založena v roce 1907. Měšťanská škola byla zřízena v roce 1927, Hudební a pěvecká škola odboru Slezské Matice osvěty lidové v roce 1931 a lidová hudební a pěvecká škola ,,Rychta v roce 1932. Poštovní úřad byl dán do provozu v roce 1895.

Radvanice patřily pod římskokatolickou farní obec v Polské Ostravě. V roce 1898 si vybudovaly vlastní hřbitov a v roce 1907 kostel Neposkvrněného početí panny Marie. Vlastní duchovní správa byla zde zřízena v roce 1906. Také evangelíci si založili v roce 1901 vlastní hřbitov. Pro dějiny československé církve jsou Radvanice známy tím, že zde byla ustavena jako první v republice náboženská obec této církve již 15. ledna 1920 a od 8. listopadu 1922 byly Radvanice též sídlem ostravské diecéze, v jejímž čele stál zdejší duchovní správce biskup Ferdinand Stibor. Již v roce 1921 se k této nové církvi hlásilo ve zdejší obci 4516 členů, zatím co k římskokatolické církvi pouze 1455 členů, k evangelické 434 a izraelské 68. Čs. církev si v obci vybudovala v roce 1925 svůj vlastní Husův sbor (do té doby používala k bohoslužbám římskokatolický kostel).

Radvanice byly známy i silným spiritickým hnutím. Zdejší spolek Bratrství (zal. roku 1914), jehož členy byli všichni spiritisté z celého Slezska, vydával od roku 1920 měsíčník Spiritistická revue, jako tiskový orgán moravskoslezských spiritistů, od roku 1938 Československou revue psychickou (až do zastavení v roce 1940). Spiritisté vlastnili též moderní společenský dům s největším sálem v obci.

V roce 1910 vzniklo v Radvanicích též první sdružení esperantistů ve Slezsku, které vydalo ve 30. letech svůj vlastní časopis.

Při polském záboru v listopadu 1938 byly k polskému státu připojeny též některé části obce, jako byla místní část Kamčatka, Křivec a větší část Šporovnice (celkem 34 domů s 400 obyvateli). Jámu Ludvík se po dlouhých jednáních a řadě intervencí podařilo z polského záboru vyjmout. Radvanice se staly v té době též útočištěm několika set českých uprchlíků z okupovaného území Těšínska.

Obec měla od 2. poloviny 18. století ve své pečeti palmu, jejíž kmen vyrůstal ze tří kosých kořenů. Po obou stranách lemovaly palmu dvě, dole zkřížené palmové větve. Po stranách kmene palmy byla velká písmena R A. Nad palmou se vznášela koruna.

Jméno Radvanice je odvozeno od slovanského osobního jména Radvan (Radovan), který byl asi lokátorem vsi v době velké kolonizace.

Radvanice byly 1. července 1941 připojeny k městu Moravská Ostrava.

[ www.radvanice.mmo.cz]


Radvanice

Radvaničtí obchodníci, hostinští a řemeslníci před I. sv.válkou

Doufám, že naši čtenáři poněkud přimhouří oko nad mým povídáním o nejstarších, tedy o radvanických obchodnících, hostinských a řemeslnících před první světovou válkou, neboť sestavovaní jejich seznamu je práce vpravdě detektivní. Ať se snažím sebevíc, mnohé informace mi proklouznou mezi prsty. Mohu však s určitostí prohlásit, že v roce 1870 byli členy školní rady hostinský Antonín Bajger a řezník Pavel Vašek a že v roce 1885 byli nájemci potravní a výčepní daně pánové Salomon Berger zvaný Salo, Moritz Muller, Vojtěch Ehrlich a Leopold Poruba. Do seznamu majitelů obchodů se smíšeným zbožím té doby spadají: Adolf Bialek, Ignác Haber, Josef Larmer, Vítězslav Hausner, Emanuel Wichs, Samuel Langer, Judita Schlessingerová, Ignác Schonguta, Jakub Glucklich, František Bolek, Moritz Gross a Hugo Laufer. Jeho syn byl v roce 1898 přijat na místo inženýra u Dunajské paroplavební společnosti. Pekařině se věnoval David Vogel, řeznickými mistry byli Karel a František Trefní, občané si mohli vybrat mezi krámy Františka Šubera na čp. 137 a Albína Magery na Lipině. Josef Kohn spolu se sestrou si otevřel obchod s textilním zbožím v roce 1900 , Hugo Král, bratr lékaře Oty Krále, zahájil prodej v knihkupectví a papírnictví a rozhodl se i pro prodej starožitností. Hostinskou koncesi vlastnil v té době Josef Pastrňák, konkurentem mu byl Karel Krygel, v roce 1897 byl povolen výčep piva na zahradě Richardu Neumannovi. Na čp. 28 provozovala hostinskou živnost Karolína Neumannová, která ji v roce 1904 převedla na svého syna Artura. Na Lipině kromě Antonína Bajgera a od roku 1906 jeho syna Rudolfa, vítal ve své krčmě hosty Josef Palica. Výčep pálených nápojů byl povolen Antonínu Sobotíkovi, Antonínu Boturovi, Františku Holomkovi na čp. 69, Františku Cimalovi na čp. 89 a Josefu Šochovi na čp. 38. Na čp. 3 vlastnil hostinskou koncesi jeden z radvanických starostů František Pastrňák, který ji v roce 1918 převedl na Františka Švastu a paní Františka Pastrňáková v tomtéž roce přenesla výčepnickou koncesi na svého syna Karla. K dlouhé řadě hostinských se připojoval David Novák, který ve svém zájezdním hostinci stojícím na hranici s Hranečníkem, poskytoval přespání v naducaných peřinách. V čp. 137 se v šenku oháněl Roman Pastrňák. V roce 1903 získal licenci na prodej piva a vína Josef Švasta a Jan Švácha. Po hostinském Josefu Švastovi, je dodnes pojmenovaná první autobusová zastávka v Radvanicích. Krejčími té doby byli mistři Jiří Ruš, Jan Moš, Jan Fiža, František Blažek, Albín Holub, ševci Karel Domiter Alois Polanka, Jan Bystroň Ondřej Papuga, a komíny vymetal orlovský kominický mistr Antonín Tvardek. Zámečnické dílny vlastnili Antonín Ryška, Vojtěch Binas, Alois Homolka, Václav Doseděl a Jan Mintěl, bednářské Augustin Titz, Vincenc Mikš, a Julius Honneiser a stolařské Emanuel Drobiš a Alois Svoboda. Vymalovat přicházeli malíři Jakub Laudon, Jan Paleček a Evžen Kucharczyk a zdatným klempířem byl Jindřich Rauchberger. Do výčtu nejsou započteni kováři, trafikanti, holiči a chybí tu i další řemesla, přesto je seznam tehdejších podnikavých občanů úctyhodný. Pokud vážení a milí čtenáři, najdete v albech vašich rodičů či prarodičů fotografie obchodů, hostinců a vůbec domů z dob před první světovou válkou, (a samozřejmě že i z dob dřívějších) zapůjčete je, prosím do připravované knihy o historii Radvanic a Bartovic. A pakliže jste v předchozím textu našli nějakou "botu", ozvěte se třeba i s hartusením.

[Joklová, D., Radvaničtí obchodníci, hostinští a řemeslníci před I. sv.válkou In: RaB NOVINY, Ostrava 1. 5. 2004.]


Pivovar Radvanice

Pivovar Radvanice / Radwanitz 1840 - 1937

Piveta Piveta Pivovar Radvanice

Počátek historie radvanického pivovaru je spojen se starobylou hospodou č. 29 při Císařské silnici spojující Opavu s Těšínem. Jejími původními majiteli byli místní starousedlíci Pěčonkové. Poslední hospodský tohoto jména - Jan Pěčonka - zemřel roku 1812 a o rok později koupila hostinec v dražbě polskoostravská vrchnost. Hrabě Wilczek pronajal ve 20. letech 19. století hostinec manželům Josefovi a Karolině Neumannovým. Ti v roce 1850 hospodu i s malým rukodělným pivovarem odkoupili a založili rodinný zemědělskoprůmyslový komplex, který tvořily také rozsáhlé polnosti, lihovar, octárna a drožďárna. O osmnáct let později zdědil pivovar jejich syn Emanuel Neumann. Ve druhé polovině 19. století vybudoval nové ležácké sklepy a sladovnu a celou výrobu převedl na parní pohon. V té době pivovar vystavoval ročně až 25 000 hl piva. V roce 1874, se stal majitelem domu číslo 37 na Hlavním náměstí v Moravské Ostravě, kde vybudoval Radvanickou pivnici. Emanuel Neumann byl několikrát zvolen starostou Radvanic a předsedal místní školní radě. Byl členem německé strany svobodomyslné a členem spolku pro výstavbu Německého domu v Moravské Ostravě. V roce 1896 onemocněl, měl se ve Vídni podrobit operaci, ale než k ní došlo, zemřel. V roce 1889 vstoupil do rodinné firmy jako veřejný společní také prvorozený Emanuelův syn Arthur.

Vlivem silné konkurence se však radvanický pivovar na přelomu 19. a 20. století dostal do ekonomických potíží. V průběhu několika málo let klesl výstav na pouhých 6 100 hl. Po technické stránce pivovar nyní značně zaostával, a proto jej Arthur Neumann raději roku 1908 prodal. Artur Neumann později odešel do Hamburku a po první světové válce se v tomto hanzovním městě stal nejvýznamnějším pivovarníkem. Novým majitelem se stalo vídeňské dělnické družstvo vedené sociálnědemokratickým poslancem Ferdinandem Skaretem. Závod dostal nový název První moravsko-slezský dělnický pivovar Skaret a spol. a čerství vlastníci se pustili do nezbytných investic. Společnost provedla rozsáhlou rekonstrukci a elektrifikaci provozu, přestavěla varnu a vybudovala moderní chladírnu. Těsně před vypuknutím světové války radvanický pivovar vystavoval už 35 000 hl piva. Jenže válečná léta znamenala obrovský propad výroby a velkou zátěží se staly rovněž dřívější úvěry otevřené u holandských finančních ústavů. V roce 1918 tak pivovar opět změnil majitele. Sedm společníků pocházejících z Moravské Ostravy a Vídně složilo milión korun jako základní jmění nové společnosti s ručením omezeným. Závod se teď jmenoval První moravsko-slezský pivovar a sladovna a v době meziválečné konjunktury v druhé polovině 20. let se mu obchodně velmi dobře dařilo. V očekávání dalšího hospodářského růstu přistoupili vlastníci pivovaru k transformaci firmy na akciovou společnost se základním kapitálem 2 milióny korun, rozděleným do 5 tisíc akcií. Hlavními akcionáři byli nadále ostravští a vídeňští obchodníci, ve statutárních orgánech společnosti však zasedali také zástupci obce Radvanice. Pod vedením ředitele Ignáce Laubera a sládka Františka Pittermanna došlo k další modernizaci a stavebnímu rozšíření závodu. Nově nakoupenými nákladními automobily se radvanické pivo rozváželo do početných skladů na Moravě, Slovensku i Podkarpatské Rusi. Pivovar dával práci téměř šesti desítkám lidí a v kampani 1929/30 dosáhl maximálního výstavu 48 000 hl. Pak ovšem přišla velká krize, v jejímž průběhu se podnik dostal na pokraj krachu. Kvůli platební neschopnosti odběratelů se pivovar zadlužil a jako silně ztrátový ukončil v roce 1937 výrobu. Budovy se v době nacistické okupace dostaly nejprve pod nucenou správu, protože řada bývalých akcionářů byla židovského původu, a v roce 1944 je odkoupilo město Moravská Ostrava. Staletá tradice vaření piva v Radvanicích už nebyla nikdy obnovena.

Pivovar Radvanice

majitelé:

  • Emanuel Neumann (od r. 1871 do r. 1896)
  • Artur Neumann (od r. 1896 do r. 1908)
  • První moravsko-slezský dělnický pivovar Skaret
  • Exner a spol. (spol.s r.o., 1908-1925)
  • První moravsko-slezský
  • pivovar a sladovna (akc.spol., 1926-1937)
  • sládci:

  • František Zlámal (1901-1902)
  • Artur Neumann (od r. 1904 do r. 1908)
  • Karel Altmann (od r. 1908 do r. 1909)
  • Josef Černý (od r. 1909 do r. 1916)
  • Tomáš Mlčoch (od r. 1916 do r. 1926)
  • František Pittermann (od r.1926 do r. 1935)
  • A. Čapoun (od r. 1936 do r. 1937)
  • nej.výstav: 1929/30 - 48 000 hl;