Felix Neumann (1860-1942) - ostravský architekt

Nájemní dům Dr. K. Krause s kavárnou Austria

Interiér kavárny Austria v r. 1901

nám. Msgre Šrámka 146 / Čs. legií 11/885

Autorem není Felix Neumann, ale těšínský architekt Friedrich Fulda

Tuto postatnou informaci nám zaslal Radoslav Daněk z Archívu města Ostravy, děkujeme.

Dům byl postaven v r. 1892. Interiér kavárny prošel v r. 1901 důkladnou modernizací interiéru. Popudem byla nově (v r. 1899) otevřená kavárna Union na Hlavním (dnes Masarikově) náměstí.

[zdroj: Vybíral, J., Zrození velkoměsta, vyd. Era ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územní odborné pracoviště v Ostravě, třetí upravené vydání, Šlapanice 2003]


...
Patrně první ostravskou kavárnou v pravém slova smyslu byla kavárna Austria (později Sommer), která byla otevřena nejspíše roku 1893 v jednopatrové novostavbě známého ostravského majitele realit Karla Krause na rohu Nové ulice a Luxova náměstí (dnes ul. čs. legií a nám. Msgre Šrámka) vedle nedávno vystavěného kostela Božského Spasitele a naproti právě dokončovanému Národnímu domu a stala se brzy shromaždištěm městské smetánky.
...

[zdroj: Glombíčková, Šárka Zaniklý svět kaváren v Moravské Ostravě In: Ostrava 22, nakl. Tilia, Šenov 2005, str. 7-38.]


Obytný dům pojišťovny Phoenix s kavárnou Fénix.

V r. 1929 přestavěn A. Epstainem a stavební firmou Straassmann, Glogar, Korn.


Kavárna "Fenix" v Moravské Ostravě

Fenix

V jednopatrovém domě čp. 146, který nechal roku 1892 postavit na rohu ulice Čsl. legií a nám. Msgre. Šrámka majitel realit Karl Kraus, se nejpozději od roku 1893 nacházel jeden z nejstarších ostravských kavárenských podniků. Prvním nájemcem kavárny tehdy známé pod názvem "Café Austria" byl Alois Schmidt. Již v roce 1895 však koncesi, která umožňovala podávání jídel, výčep rumu, koňaku, slivovice, jemných likérů, podávání kávy, čaje, čokolády, občerstvení a provozování povolených her obdržel Wilhelm Roithmayer. V průběhu roku 1901 prošly kavárenské místnosti rozsáhlou modernizací, aby se podnik vyrovnal konkurenci nově zřízené kavárny Union na Hlavním náměstí a nepřišel o klientelu z řad dobře situovaných městských vrstev. Roku 1901 zažádal proto W. Roithmayer rovněž o rozšíření koncese o podávání piva a vína v lahvích, neboť "kavárna představuje společenské centrum ne nepodstatného významu, ve kterém musí být vše: hra, společnost, četba a občerstvení každého druhu. K tomu patří podle zvyku dobré městské společnosti v celém Rakousku také pivo a víno." Žádosti bylo roku 1902 vyhověno.

Po smrti W. Roithmayera byla roku 1911 koncese na provoz kavárny udělena Juliu Sommerovi. S novým nájemcem získal podnik časem i nový název: kavárna "Sommer".

V roce 1928 obdržel nový majitel domu, životní pojišťovací společnost Fenix, povolení ke zbourání domu, kde dosud J. Sommer provozoval kavárenskou koncesi a následně povolení ke stavbě spojených domů čp. 146, 885 a 887, zasahujících do ulice Tyršovy, Čsl. legií a nám. Msgre. Šrámka. Záměrem společnosti bylo umístit v novostavbě kromě bytů a kanceláří pojišťovny moderní kavárnu "ježto dosavadní kavárna neodpovídala požadavkům nynější doby, zejména v místě, které se v poslední době tak vyvinulo a to neočekávaným způsobem."

Zařízení a provoz kavárny převzala Lázeňská a hotelová společnost v Bratislavě, v jejíž prospěch se J. Sommer vzdal koncese a působil do roku 1929 pouze jako její zástupce. Koncese byla rozšířena o prodej pálených lihových nápojů a podávání čepovaného piva a vína, což způsobilo velkou nevoli Společenstva hostinských a kavárníků v Moravské Ostravě. Podle nich "pro kavárnu tak rozsáhlých místností a rozměrů nestává v Mor. Ostravě té nejmenší místní potřeby...", a nemohou "taktéž připustiti, aby cizí spolčenosti bohatly na úkor zdejších hostinských a kavárníků". Své protesty končí s dramatickým podotknutím: "...kdyby ještě Fenix měl výčep, je osud zdejších hostinských zpečetěn". Spor byl nakonec vyřešen zdánlivým kompromisem. V říjnu 1930 získal nový nájemce Ludvík Skřídlo rozšíření koncese o podávání čepovaného piva a vína pouze pro svou osobu, a to po dobu trvání nájemní smlouvy.

Čerstvě kolaudovaná novostavba byla veřejnosti zpřístupněna v sobotu 19. dubna 1930. Celé přízemí budovy zabírala kavárenská místnost, s níž sousedila herna a z druhé strany nekuřácké oddělení. V suterénu se nacházel taneční sál, kulečníky a malá restaurace. Celkově byla kavárna schopna pojmout více než 1500 hostů. Svým vnitřním zařízením (obložení a nábytek z vzácných dřevin, mramorové a skleněné desky stolů, prvotřídní čalounění) byla kavárna jedním z nejluxusnějších podniků v Moravské Ostravě. Pozornost tisku upoutalo zejména novodobé zařízení větrací, "jehož na Ostravsku dosud nestává?", a rovněž kuchyňské stroje, které "překvapují svou úplnou automatičností, takže jakákoliv obsluha odpadá". Návštěvníci byli lákáni na velký výběr domácích i zahraničních časopisů a rovněž na kulturní akce. Konaly se zde koncerty (např. pod řízením známého kapelníka Leo Kaufmanna, který byl angažován i v jiných ostravských podnicích), v suterénu se od devíti hodin každý den tančilo a o sobotách a nedělích byly pořádány čaje o páté. V letních měsících měli hosté k dispozici zahradní restauraci před kavárnou otevřenou do náměstí Msgre. Šrámka.

Do roku 1939 byli zástupci Lázeňské a hotelové společnosti postupně L. Skřídlo, jeho manželka Františka a syn Zdeněk Skřídlo. Pak získal koncesi Adolf Sehnal, velkokavárník v Luhačovicích. V letech 1943-1945 byl zastaven provoz části podniku zvané "AS-Bar" (později bar "Bolero"). Po válce byl jeho provoz opět obnoven. V září 1949 byla kavárna znárodněna a začleněna do Československých hotelů, n.p. Jako všechny prvorepublikové kavárny v Ostravě, také Fenix již neslouží svému původnímu účelu. V červenci 1997 byla po rekonstrukci interiérů kavárna nahrazena prodejnou domácích potřeb.

[zdroj: Archiv města Ostravy]


FULDA, Friedrich Eduard

stavitel, majitel stavební fy, komunální politik

* 31. 1. 1841 Vítkovice (m.č. Ostravy), t ? 11-1909 Těšín.

Nar. v rodině stolařského mistra Franze Xaverského F. (* 23. 8. 1806 Neumarkt an der Rott, Dolní Bavorsko, |18. 11. 1854 Vítkovice) a jeho manželky Mariany, roz. Zuchlové (* 16. 1. 1807 Wels-Lichtenegg, t 20. 4. 1882 Těšín). Vyučil se zednickému řemeslu a poté navštěvoval odbornou řemeslnickou školu. Vstoupil do služeb stavební fy Kraus v Moravské Ostravě (m.č. Ostravy) jako stavební technik. Zde vykonal zkoušky na stavitele. Na radu Krause založil 1869 s jeho pomocí stavební fu v Těšíně, který tehdy prodělával značný stavební rozvoj a v jehož okolí bylo mnoho stavebních zakázek od průmyslových podniků. 1871 se oženil s Aloisií Wilhelminou Klimoschovou (* 27. 5. 1849 Těšín). 1871 otevřel lom na pískovec ve Vendryni (okr. Frýdek-Místek), 1877 přikoupil lom v Řece (okr. Frýdek-Místek) a 1884-88 postupně skoupil kamenolomy v Hrádku, v Návsí (okr. Frýdek-Místek) a ve Visle (dnes Polsko). 1902 rozšířil fu o kruhovou cihelnu v Mostech u Jablunkova (okr. Frýdek-Místek). Fa pracovala především pro správu arcikn. statků v Těšíně a pro místní průmyslové závody: stavěla správní budovy, tovární objekty, úřednické a dělnické domy (Petřvald, Karviná, Porubá, Orlová, Třinec, Lískovec - Karlova huť, Bohumín, Wegierka Górka, Chybi, Goleszów - dnes Polsko). Později získala zakázky v souvislosti s výstavbou Košicko-bohumínské dráhy (6 staničních budov a 25 strážních domků), Kojetínsko-bílské dráhy (nádraží v úseku od Dobré po Skoczóv - dnes Polsko a První haličsko-uherské dráhy (svrchní stavba v úseku Przemysl-Chyrów).

Fa stavěla též některé významné solitéry: chrám sv.Albrechta v Třinci s farou a zvonicí (1885) podle projektu architekta Albina Prokopa, dále votivní chrám v Doubravě s farou, Slezskou nemocnici a plynárnu v Těšíně. F. v nejlepších letech svého podnikání zaměstnával až 600 stavebních dělníků. Ústředí fy sídlilo v Těšíně a mělo filiálky v Třinci, Petřvaldě, Karviné a Fryštátě (dnes m.č. Karviné). 1902 předal Friedrich F. řízení stavebního oddělení a cihelny synovi Eugenovi, sám si ponechal kamenolomy. 1903 celá fa přešla na syna Eugena. F. byl aktivní v komunální politice. 1879:1907 byl členem obecního zastupitelstva a předsedou stavebního výboru, 1903 - 6 městským radním a vedoucím stavebního referátu, pracoval jako předseda těšínského živnostenského spolku, předseda dohlížecího výboru místní živnostenské záložny a spořitelny, předseda šk. výboru živnostenské pokračovací školy, člen společenství stavebních živností, spoluzakladatel a čestný člen Klubu techniků v Těšíně, člen Österr. Ingenieur- und Architekten-Verein. Aktivně se zúčastnil činnosti místního mužského zpěváckého spolku.

Lit.:

F.F.t. In: Silesia 250, 3. 11.'1909, 3; Silesia 251, 4. 11. 1909, 6-8; Silesia 254, 7. 11. 1909; E.F. Dampfziegelei und Bauunternehmung Teschen. In: GIČ 1908, 2, 112; Iwanek, W.: Swiecka architektura Cieszyna. In: Rocznik 3, 1976, 107-123; OP 2, 74-75.

...

MM

[zdroj: Myška, M., Friedrich Eduard In: FULDA, rodina podnikatelů, komunálních politiků a žurnalistů. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy 9., Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, Ostrava 1997, 36.]