Ostrava – Pop-artem inspirovanou výstavu, malířskou „oslavu“ konzumu, nabízí od minulého týdne mladý ostravský výtvarník a letošní absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Ostravě Jaroslav Němec v klubu Rokle v Ostravě-Přívoze. Němec je znám z okruhu výtvarníků působících v domě Barák, kde podobně jako oni pravidelně vystavoval. Ostatně noční jezdci tramvají na ostravské hlavní nádraží častokrát mohli vidět v noci v Přívoze Němcovu „stálou“ expozici v jeho obrazy zaplněném pokoji ateliéru, když měl zrovna rozsvícená světla. Avšak dům nazvaný Barák se nyní prodává, takže mladí výtvarníci odcházejí pryč… Většina vystavených děl v klubu Rokle vznikala v průběhu května a spojuje je, po vzoru Andy Warhola, malířův autoportrét. Tento svůj „obtisk“, sebezbožštění a nabídku narcistního uměleckého já dává Němec do spojení s reklamou, s klasickými atributy pop-artu. „Oslovuje mne Warholův život a fascinuje mne jeho osobnost,“ říká o svém vztahu k slavnému tvůrci. Podobně jako Warhol vylepuje na stěnu klubu okopírované a zvětšené fotografie, v nichž se představuje od nejútlejšího věku až do dnešní doby. Obrazy se především soustřeďují na portréty a figuru, jak dokládá například jeho dílo Zážitek běžného dne. „Při malování figury mám největší prožitky,“ vysvětluje. Největší prostor však v expozici zabírá triptych inspirovaný fotografiemi  z knihy Rusko 20. století. Reklamní plakáty tvoří barevné pozadí, z něhož vystupují dva starší muži. Němec je oba vymalovává v temněšedých barvách podobně jako staré a zašlé fotografie. Stejně vyznívá i obraz  s Leninovou milenkou sedící na obrubníku chodníku, která v ruce drží barvou zářící ovoce a opět poněkud zvláštně „trčí“ tmavě z obrazu. Němec tuší za hezkou fasádou reklamních poutačů, líbivých hesel, kdesi velmi blízko u člověka,jakýsi nelítostně krutý a hrozivý svět, který lze intenzivně u jeho obrazů cítit. Tuší však i radostnou hru barev a tvarů. Poněkud skrytě pak představuje v rohu klubu akty nazvané Pokušení jedna, Pokušení dvě a Rozkoš. Ženy, erotické „idoly“ z pornočasopisů  ve svůdných pozicích, idoly „sexualních“ hrátek, sice mohou na jedné straně ukazovat jistý nedostatek „čehosi“ v autorově životě, na druhé straně je v nich vidět, že Němec patří k výborným malířům. V Rozkoši navíc autoerotické manipulace nahé ženy doplňuje citátem americké výtvarnice Jenny Holzer, jímž obrazy tohoto cyklu pojednou dostávají  i rozměr nelítostné danosti – „to je jedno z oněch míst, kde se suché venkovno posunuje směrem ke kluzkému vnitřku“.

 

Jiří Macháček: Němcova díla skrývají v sobě hrozivý svět, také však radostnou hru barev a tvarů, MF Dnes, 14. 8. 1999